Freyja Zasněžené údolí
2. 4. 2010
Freyja Zasněžené údolí
Jmenuji se Freyja Zasněžené údolí,ale doma mi nejčastěji říkají Pupík (odvozeno od puppy) nebo Plyšák (že by kvůli kožíšku?
). Babička, které se mé jméno od začátku nelíbilo a evokovalo jí neoblíbeného herce Ladislava Freje, mě brzy překřtila na Pepíčka. Na všechna uvedená oslovení slyším, ale pouze pokud chci. Narodila jsem se jako předposlední sedmé štěně vrhu v chovatelské stanici Zasněžené údolí. Ačkoliv jsem byla zpočátku velmi malá a slabá, čipernost a zvídavost mi nikdy nechyběla. U všeho jsem musela být první a vše jsem chtěla zkoušet. Pro samé podněty jsem zanedbávala i jídlo, a proto na fotkách vedle sourozenců a zvláště vedle „velkého bráchy“ Flashe vypadám jako trpaslík. Ač nejmenší, odjížděla jsem z chovatelské stanice první. Páníčci, kteří v květnu přišli o psí kamarádku, se na mě moc těšili a vše potřebné mi v novém domově nachystali. Brzy jsem si u nich zvykla a rychle jsem si novou lidskou smečku ochočila. Původní plány, že nebudu smět do postele nebo na pohovku před televizí, vzaly za své.
). Babička, které se mé jméno od začátku nelíbilo a evokovalo jí neoblíbeného herce Ladislava Freje, mě brzy překřtila na Pepíčka. Na všechna uvedená oslovení slyším, ale pouze pokud chci. Narodila jsem se jako předposlední sedmé štěně vrhu v chovatelské stanici Zasněžené údolí. Ačkoliv jsem byla zpočátku velmi malá a slabá, čipernost a zvídavost mi nikdy nechyběla. U všeho jsem musela být první a vše jsem chtěla zkoušet. Pro samé podněty jsem zanedbávala i jídlo, a proto na fotkách vedle sourozenců a zvláště vedle „velkého bráchy“ Flashe vypadám jako trpaslík. Ač nejmenší, odjížděla jsem z chovatelské stanice první. Páníčci, kteří v květnu přišli o psí kamarádku, se na mě moc těšili a vše potřebné mi v novém domově nachystali. Brzy jsem si u nich zvykla a rychle jsem si novou lidskou smečku ochočila. Původní plány, že nebudu smět do postele nebo na pohovku před televizí, vzaly za své.Jelikož jsem vnímavá a chytrá holka, začala jsem se základními povely velmi brzy a už ve třech měsících jsem ohromovala návštěvy ukázkovým sedni, lehni, pac či přines. Za piškotky se dokážu naučit zkrátka cokoliv .Tedy kromě přivolání…V tomto ohledu jsem typický samojed. Jakmile se objeví srnka nebo jiná zajímavost, nevidím, neslyším…
.Tedy kromě přivolání…V tomto ohledu jsem typický samojed. Jakmile se objeví srnka nebo jiná zajímavost, nevidím, neslyším…V hájence, kde žiji, mám i několik zvířecích kamarádů. Největší obavy páníčků se týkaly mého soužití se slepicemi. Po několika honičkách, kdy jsem otestovala kondici našich nosnic, jsem se stala jejich kamarádkou a ochránkyní. Jakmile jsem venku, hned tak nějaký dravec se na náš dvorek neodváží. Kámošení s kočkami, to je kapitola sama pro sebe. Pokud neprchají, nehoním je.Občas slíznu nějakou facku, ale celkově je to v pohodě. Zejména když se koupu, obdivuju naše úderné želví duo – Bonnie a Clyde. Jsou fakt dobří, když brázdí akvárko v mušlích nebo si škrábáním o sklo říkají o další porci sušených pochoutek.
.Občas slíznu nějakou facku, ale celkově je to v pohodě. Zejména když se koupu, obdivuju naše úderné želví duo – Bonnie a Clyde. Jsou fakt dobří, když brázdí akvárko v mušlích nebo si škrábáním o sklo říkají o další porci sušených pochoutek.A ačkoliv si mě rodina pořizovala pouze jako domácího mazlíčka a příležitostného trhače nezvaných hostů , stala jsem se časem také psem výstavním. Po několika návštěvách různých pražských výstav, kde jsme byli dětských publikem obdivováni víc než vystavovaní šampióni jsme se rozhodli, že to zkusíme také. Nebylo vše ale tak růžové, jak se zpočátku zdálo. Po několika pokusech, kdy jsem „s packou v nose“ zvládla chůzi u nohy i klus jsem začala pubertit. Víc než cokoliv jiného mě pak zajímalo jak se paníčků a jakékoliv cvičení co nejrychleji zbavit. Zlobila jsem zkrátka jak se dalo a na naši první výstavu v Olomouci jsem nakonec neodjela. Důvodem však nebyla jen má neposlušnost a nechuť spolupracovat,ale také mé první hárání. Po něm jsem se hodně zklidnila a začala trénovat nanovo. Každý den jsme s paničkou jako blázni pochodovali, klusali i pózovali mezi horami sněhu na zahradě a na dvorku. Výpravu na výstavu do Českých Budějovic jsme pojali spíš jako výlet za příbuznými a zadařilo se. Rozhodčí, jež nás posuzoval byl nadšen a my také, zvláště však proto, že jsme si na jihu Čech našli velkého psího kamaráda – mladého psa plemene Komondor, jménem Chasík.
, stala jsem se časem také psem výstavním. Po několika návštěvách různých pražských výstav, kde jsme byli dětských publikem obdivováni víc než vystavovaní šampióni jsme se rozhodli, že to zkusíme také. Nebylo vše ale tak růžové, jak se zpočátku zdálo. Po několika pokusech, kdy jsem „s packou v nose“ zvládla chůzi u nohy i klus jsem začala pubertit. Víc než cokoliv jiného mě pak zajímalo jak se paníčků a jakékoliv cvičení co nejrychleji zbavit. Zlobila jsem zkrátka jak se dalo a na naši první výstavu v Olomouci jsem nakonec neodjela. Důvodem však nebyla jen má neposlušnost a nechuť spolupracovat,ale také mé první hárání. Po něm jsem se hodně zklidnila a začala trénovat nanovo. Každý den jsme s paničkou jako blázni pochodovali, klusali i pózovali mezi horami sněhu na zahradě a na dvorku. Výpravu na výstavu do Českých Budějovic jsme pojali spíš jako výlet za příbuznými a zadařilo se. Rozhodčí, jež nás posuzoval byl nadšen a my také, zvláště však proto, že jsme si na jihu Čech našli velkého psího kamaráda – mladého psa plemene Komondor, jménem Chasík.
A co říci závěrem? Jsem hlavou naší rodiny. Doslova a do písmene. I když to občas vypadá jako ve stejnojmenném díle večerníčku U Spejbla a Hurvínka. Miluju lítání po zahradě a každodenní vycházky do lesa. Také Animáček si většinou nenechám ujít a u televize mám rezervované místo v první řadě. Spím s páníčky v ložnici a teď když se začne přestavovat půda pro budoucí bydlení, nacvičuji schody. Budu totiž bydlet v novém.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
